Strašák jménem syndrom vyhoření. Týká se i vás?

Syndrom vyhoření

Milujete svoji práci a děláte ji s nadšením? Nebo do ní chodíte už jen spíše protože musíte a hypotéka se sama nezaplatí? Otravují vás kolegové a klienti? Odpovědi na jejich otázky hledáte jen velmi těžko a vyhýbáte se i jen běžným názorovým výměnám? Možná je čas na podrobnou rekapitulaci vašeho pracovního stylu a vůbec přístupu k práci.

Kdo hoří, ten vyhoří.

Na začátku kariéry jste svoji práci milovali. Brali jste ji jako nejdůležitější část života, seberealizace prostřednictvím zaměstnání pro vás znamenala jeho smysl. Pro pracovní úspěchy jste dýchali. Okolí, a především nadřízení vás chválili, dávali vám odměny za práci přesčas a vám to dělalo dobře. A pak nastal zlom. Velký úkol, na který jste nestačili, podřízený vás za tichého souhlasu šéfa obešel a vaše zásluhy byly opomenuty, dostal jste vyhazov z důvodu radikálního snižování stavů? Kdeže skončila chvála a peníze navíc. Najednou se všechno zlomilo a otočilo proti vám, bez vašeho přičinění a bez možnosti s tím cokoliv udělat.

Burnout může zaklepat u každého z nás

Máte velkou šanci, že právě na vás si s gustem smlsne syndrom vyhoření. Mýtus, že se tento syndrom týká pouze podpůrných profesí, které přicházejí do častého kontaktu s lidmi, jako jsou zdravotní sestry, učitelé, psychologové, a podobně, je dávno vyvrácen. Burnout efekt může sežehnout každého. Nejvíce postihuje idealisty, kteří mají nereálná očekávání od kolegů, života i své práce.

Úbytek radosti ze života

Stal se z vás cynik. Začal(a) jste si dávat pozor na každé slovo, tatam je původní spontánní kreativita. Jakákoliv pracovní námaha vás k smrti vyčerpává. Jste zničení už jen při představě, že musíte ráno vstát a dopravit se do práce. K jakýmkoliv podnětům zvenčí jste apatičtí a vlastně vás přestaly zajímat. A to nejenom v pracovní oblasti, ale dokonce i v oblasti rodinné. Vaše krásné dítě vám ukazuje zázrak, první jarní petrklíč a vy nad tím jen mávnete rukou, ať vás tím neotravuje? Špatně spíte, přejídáte se nebo naopak chuť k jídlu nemáte, trápí vás migrény a při měření vašeho krevního tlaku hlásí tlakoměr přetížení? Ubývají vám kamarádi? A vlastně je vám to jedno? Opravdu jste to nechali dojít takhle daleko?

Syndrom s nenápadným nástupem

Syndrom vyhoření není nemoc, je to spíše neuspokojivý psychický stav. Jeho vývoj bývá pozvolný, takže většina z nás si ho ani nevšimne, až najednou zjistí, že už je pozdě. Přes to všechno, návštěva psychologa nebývá k zahození. Pokud trpíte výše zmíněnými či horšími příznaky a máte pocit, že už to sám(a) nezvládnete, zkušený psycholog vás může v krátké době pomoci nasměrovat na cestu ven ze začarovaného kruhu vyhoření.

Náročná je cesta ven z kruhu

Bohužel, jak pomalu a nenápadně jste si vyhoření budovali, tak pomalu a pracně budete hledat cestu z něho. Přestože je to cesta dlouhá a namáhává, je potřeba na ní nastoupit co nejdříve. A jak na to?

Nechte se směrovat k nicnedělání, k aktivitám, které byste si v minulosti nedovolili. Nebudete tomu věřit, ale i lelkování je dovoleno. Nevyčítejte si, že koukáte takzvaně „do blba“. V těchto chvílích mozek třídí myšlenky, i když to tak mnohdy nevypadá, a rodí se nové nápady. Určitě se vám již stalo, že i když jste se v práci snažili ze všech sil, náročný problém jste nebyli sto vyřešit. Řešení přišlo až na večerní procházce se psem, bez námahy a úplně nečekaně. Stejně tak to funguje ve všech oblastech. Čím více tlačíte na pilu, tím menší podáváte výkon.

Nezapomínejte na přátele

Dobří přátelé jsou jako rozinky ve vánočce. Nemusí tam být, ale s nimi to chutná o mnoho lépe. Také vám ukáží zrcadlo a upozorní vás na vaše podivné chování. A pokud to už opravdu nezvládáte, zařiďte si opravdu dlouhou dovolenou nepřerušovanou telefony a vyřizováním emailů. Změníte prostředí, na všechno zapomenete a až se vrátíte, všechny těžkosti vyřešíte mávnutím ruky.

Strašák jménem syndrom vyhoření. Týká se i vás?
5 (100%) 4 votes

Napiš první komentář

Napiš komentář

E-mailová adresa nebude zveřejněna.


*